Jedná se o experiment sovětských vědců, kteří dali pěti zajatcům takzvaný Nikolajevův plyn, ten zajišťuje nespavost, ale v malých dávkách není jedovatý. Takto je nechali 30 dní nespat a sledovali, co se s nimi bude dít. Tím chtěli vymyslet způsob, jak by mohlo vojsko bojovat déle. Izolovali je v místnosti s postelemi, WC, vodou, sušeným jídlem a mikrofony a přes tlusté sklo ve dveřích jim pouštěli plyn.

Pár dní šlo hladce, protože vědci slibovali zajatcům svobodu. Pátý den už si zajatci začali stěžovat na vedlejší účinky, například paranoia, a šeptali nesmysly do mikrofonů v místnosti. Devátý den jeden z nich začal běhat a křičet, další dva se k němu přidali. Trhali listy z knih a svými výkaly je lepili na sklo, aby je nikdo neviděl. Patnáctý den vědci a sovětští vojáci otevřeli dveře, aby jim vyčistili vzduch a odstranili plyn. Zajatci začali křičet a chtěli plyn zpátky, protože byl vysoce návykový. Pak vešli vojáci dovnitř a zjistili, že jeden z nich je mrtvý. Protože jeho kusy byly rozházené po místnosti a některé z nich chyběly, předpokládá se, že ho ti ostatní snědli z nedostatku a nekvality jídla.

Vojáci chtěli 4 zbývající zajatce dostat ven, ale oni nechtěli a křičeli, aby jim vrátili plyn, jinak chcípnou. Vojáci ale nevyhověli, tak se pustili do boje. Jeden zajatec byl vážně zraněn a druhý zastřelen, zemřelo 5 vojáků. Ten zraněný zemřel při operaci, která se mimochodem dělala bez uspání, protože na něj už nezabíralo. Ti dva zbylí byli odvezeni a plyn jim nebyl dodán. Křičeli s prosbou o něj tak, že si jeden zničil hlasivky. Vědci je chtěli operovat, ale nešlo to, protože se zajatci pořád smáli a žádali o plyn, a když se jich vědci zeptali proč ho tak chtějí, tak odpověděli: ,,Musím zůstat vzhůru.“ Tak je dali zpět do místnosti a pustili jim plyn. Tři vědci tam přišli, aby je prozkoumali. Jeden zajatec byl agresivní, tak agent KGB vědce zavřel i se zajatci do místnosti. Agresivní zajatec ukradl jednomu vědci pistoli a dva z nich zabil. Třetí neváhal a zajatce střelil mezi oči. Přistoupil k poslednímu, připoutanému ke stolu, a řekl: ,,Nebudu tady zavřený s těmito věcmi! Ne s tebou!“ Po chvilce se normálně zeptal: ,,Kdo jsi?“ Zajatec se usmál a odpověděl: ,,Zapomněl jsi tak snadno? Jsem vy, chaos prosící o svobodu v těle vás všech, jsem to, před čím se schováváte ve vašich postelích každý den, jsem to, co potkáváte ve svých snech.“ Vědec namířil zajatci na srdce a vystřelil. Závěr experimentu byl, že se poslední zajatec zbláznil a musel být usmrcen.

V roce 1972 se v nemocnici Cedar Sinai v Los Angeles objevila zvláštní žena. Měla bílou pokožku, strnulý obličej bez výrazu, bez obočí a bez náznaku jakéhokoli citu, na sobě pouze bílé roucho potřísněné krví a v ústech dokonce svírala mrtvé kotě. Každý z personálu nemocnice se na ni bál podívat. Připomínala spíše figurínu než člověka. Zvládnout o ní pečovat také nebylo lehké. Když ji chtěli přemístit na lůžko, zkolabovala. Kotě svírala tak pevně, že ho nešlo vytáhnout, povedlo se to až s lokální anestezií, při které svaly povolí. Jakmile se probrala, dostala silný záchvat. Lékaři jí chtěli dát sedativum a u toho se snažili ji udržet v klidu na místě, protože se bránila, a to velikou silou.

Když se podívala na lékařku a usmála se na ni, lékařka to nevydržela a odešla z pokoje. Pohled této ženy byl tak děsivý, že když už se někdo odvážil na ni podívat, vydržel to jen pár sekund. Lékaři si všimli, že místo zubů má ostré hroty, a tak je napadlo, že trpí porfyrií neboli upíří nemocí. Je to porucha metabolismu červených krvinek, důsledkem je bledá pleť, zčervenání zubů a ústup dásní, díky čemuž jsou vidět celé zuby a vypadají jako upíří tesáky.  To ale nevysvětluje její obrovskou sílu.

Jeden doktor se jí s klidem zeptal: ,,Odkud sakra pocházíte, madam?“ Ona se k němu nahnula a chvíli se nic nedělo. Potom mu svými ostrými hroty  prokousla krční tepnu. Doktor se dusil krví a ona k němu přišla a řekla: ,,Já jsem Bůh.“ Po těchto slovech přemohla ochranku, odešla z nemocnice a už ji nikdo nikdy neviděl.

Není vám tento muž povědomý? Po celém světě se objevují případy lidí, kteří tohoto muže viděli ve snu. Na světě ale nikdo neví o takovém člověku. V roce 2006 ho nakreslila jedna pacientka, která tvrdila, že ho nikdy v reálu neviděla. Portrét ležel na stole u psychiatra, za kterým přišel další pacient a tvrdil to samé. Psychiatr ho rozeslal svým kolegům a oni našli další čtyři pacienty, kteří tvrdili, že byl součástí jejich snů. Tisíce lidí řeklo, že jen nehybně stál v rohu místnosti. Někteří tvrdí, že je nutil dělat různé věci. Třeba se v noci zahrabat pod listí a přespat tam. Jedné dívce se o tomto muži zdálo a měla z něho divný pocit. V noci volala kamarádce a říkala jí, že nechce do lesa. Druhý den té kamarádce nevěřila, že se to stalo.

Zde jsou výpovědi těchto lidí:

,,Často se mi zdá, jak letím nad městem a vedle mě letí i tento muž, ale nikdy nic neříká.“

,,Měla jsem tři sny o tomto muži. Byl mírně odlišný, ale přesto je to ten z portrétu. V každém snu se nějak objevil a pronesl ,Je po všem‘. Nebyla jsem vyděšená, ale měla jsem spoustu otázek.“

,,Zdál se mi sen, kde jsem byl uvězněný v místnosti. Byli tam se mnou další dva muži. Zaútočili na mě a já se probudil s křikem a slzami v očích. Potom se mi podařilo opět usnout. Byl jsem znova v té místnosti a společnost mi dělal muž z portrétu. Prosil jsem ho, ať mě pustí. Ani se nepohnul, jen na mě koukal tím ironickým pohledem. Potom jsem se probudil. Na ten obličej jsem myslel týdny.“

,,Již několik let mám stále ten stejný sen, ve kterém mi vysoký snědý muž ukazuje portrét dalšího muže a ptá se mě, jestli na portrétu nevidím svého otce, ale muž na obrázku není vůbec podobný mému otci. Vždy mu z nepochopitelného důvodu odpovím, že v tom vidím svého otce. Většinou se v tom momentu probudím. Jindy sen pokračuje tím, že stojím před hrobem svého otce, ale na náhrobním kameni chybí fotografie.“

Existuje mnoho teorií, jak je to možné. Podle psychoanalytické teorie se objevuje u emocionálních lidí, kteří zažívají v životě dramatické změny. Jiná říká, že jde o muže, který se umí vkrádat do snů. Podle církevní teorie jde o dnešní formu Boha, a proto bychom měli brát ohled na to, co v našich snech říká. Někteří si myslí, že prostě muž udělal na lidi dojem, a tak ho potkali i ve snu. Nejuznávanější teorie je, že si prostě nepamatujeme tváře ze snů a tohoto muže si tam prostě přiřadíme.